mladí vs. staří

"Stáří... Já jsem to tvoje stáří, pozvi mě dál..." , zpívá se v jedné písni . Text písně je na tolik zajímavý, že nelze se nad ním zastavit a říct si zcela upřímně, že stáří, může přijít kdykoliv se mu bude chtít. 

Jsem mladá, ale i tak musím mít určitý respekt k této části života, byť neprávem se mu říká "podzim". Je to velmi nepravdivé tvrzení, protože si osobně myslím, že i v pokročilém věku můžu být rošťanda, jako dnes.

V mládí si člověk, co se týká pohybového ústrojí, může dělat, co chce. Je neskutečně ohybný, byť začíná nadávat, ano i ve dvaceti letech, že ho začínají bolet záda. Pro naše babičky je to velmi směšná věc, protože je záda nebolí ani v jejich věku. Čím to ale je způsobeno? Tím, že museli víc pracovat a ohýbat a tím si tělíčko jejich zvyklo? Asi ano. Možná nevýhoda ale je, že některé osůbky mají takzvaný pohádkový hrb, ne velký, ale je znatelný. Pak se trošku ztěžka, zda-li vůbec, dokážou narovnat. Ve stáří si možná člověk může trošku lépe zorganizovat čas, už jen tím, že si může najít práci na krácený úvazek, jako přivýdělek, pokud je zrovna v důchodu. Nevím, zda nevýhodou pro mladé je neustálé oddalování důchodů, ale v momentální situaci jsem ještě dost mladá (au, záda bolí), abych vůbec o to mohla přemýšlet.

Záda. Od té doby se něco děje. Jakmile vás začnou bolet záda, jste staří a je to. Ne dělám si srandu. Můj kamarád třeba tvrdí, s nadsázkou, že po 33 roku je člověk v důchodu. Asi s tím má něco společného ukřižování Ježíše, ale vždy se potutelně usmívá, takže ho vážně nemusím brát. Staří budete, až si řeknete, pokud vás vaše tělo nepředběhne. A já doufám, že si právě sama řeknu, že jsem už stará. A tím pádem se nemocnici budu vyhýbat, jako čert kříži. Vím, že jednoho dne to přijde a může to přijít v čas, který nedokážu určit, ale než ten čas přijde, bude dělat vše proto, abych měla mládí tak dlouhé, jak to jen půjde.

A budu to dělat i tak, že se pokusím zdravě jíst. Je mnoho studii, které nám říkají, co a kdy jíst a kolik toho sníst, ale snad člověk má nějaký kus rozumu v sobě a tělo si samo řekne o to či ono. Mám ráda ovoce a zeleninu, ale také uzené maso a když si určím sama určité množství a bude to nějakým způsobem dodržovat, tak bych mladá mohla být co nejdéle. No a ještě štamprlička slivovičky na každý dobrý den, alespoň tak se to dřív dělávalo a někteří veselí lidé to tak dělávají pořád. Ve víně je pravda a dokáže i rozproudit krev, říká se, že když si dáte dvě deci vína třeba k obědu, má to blahodárný vliv na vaše tělo. Nevím, nezkoušela jsem a ani tu slivovičku. Možná, někdy, zatím zůstanu u ovoce a zeleni a uzeného.

Starší lidé často říkávají, že v mých letech se chovali jinak a bylo jiná doba atd. Dobu zásadně dělají lidé a ty se nějakým způsobem vyvíjejí. Třeba ve třicátých letech byla tzv. Zlatá mládež, kde legálně v klubech šňupali koks, kouřili a popíjeli alkohol a vše bylo v pořádku. Dokáže si představit v dnešní době nějaký klub, kde se toto legálně děje? Hlavně šňupání koksu?? Dnes by se to odsuzovalo. Jsem ráda, že mohu říct s nadsázkou, že nejsem ta Zlatá mládež. Dnešním starším lidem asi vadí to, že nemají svůj klid, protože si venku hrají děti. Avšak i oni si hráli a zlobili dospělé, to by si měli uvědomit a tak možná zůstanou mladí a ne zatrpklí. Ne všichni. Nemůžeme starší i mladé házet do jednoho pytle, to nejde. V každé skupině se najdou jedinci, kteří zlobí. Já třeba na nás mladých nemůžu pochopit to, co dává některým takové množství, skoro denního, alkoholu. Každý večer jsou na pivo. Nemyslím si, že by je to naplňovalo a už vůbec si nemyslím, že by chtěli a něco zapomenout. A musím se omluvit Zlaté mládeži z třicátých let. I dnes je tzv. Travní mládež.

Domovy důchodců jsou nutné zlo pro staršího člověka. Jsou případy, kdy babička, nebo dědeček umřeli v domově hned půl roku po nastěhování, protože se jim stýskalo po místě, kde nejspíš strávili celý život. Stát se neumí postarat o mladé, natož o staré a to je kámen úrazu. Podle mě se uměle vytváří prostředí na zredukování budoucích důchodců (třeba nás a nebo i dnešních čtyřicátníků). Můžu to nazvat třeba morovou ranou, ale to by bylo zlé přirovnání. Je ale zajímavé, jak dnešní důchodce, dokáže vyžít i s pěti tisíci na důchod. Mladý člověk má možnost si šetřit na důchod, jen si nejsem jista, zda je vhodný polštář (z dob babiček) a nebo důchodové připojištění. V Maďarsku tyto vklady zestátnili a lidé si začali spořit od znova. Dnešní doba je plná nejistot a co si neuděláme, jakkoliv neuděláme, to nemáme. Bohužel pryč jsou ty doby, kdy jsme myslel jeden na druhého, byť tyto výjimky stále existují, ale je jich málo. Někteří lidé by i chtěli se starat o staříčky, ale zase nemají prostory.

Nevím, zda se mám těšit na stáří, když vím, co mě bude asi čekat, ale opravdu si nemyslím, že právě teď bych měla o těchto věcech stoprocentně uvažovat. Ano, myslet na to můžu, ale to je tak vše, co můžu teď dělat. V hlavě mám jiné věci. Třeba najít si slušnou práci se skvělými lidmi a je jedno kde, mít pocit, že jsem chtěná a milována svými nejbližšími. A to si i myslím, že bude ta správná cesta ke šťastnému stáří.

Vytvořeno, jako slohová práce ve formě "ona"